Bruslení s Casanovou 1996, 73/100, 225x385, litografia	Zuzana, zvířatka a starci 1996, 73/95, 540x435, litografia	ExLibris Miels Meulemans 1996, EA, 93x148, litografia

Deštík na Peloponesu 1997, 15/95, 490x330, litografia	Kouzla v Benátkach 1987, EA, 270x330, litografia

Defilé na Peloponesu 1993, 13/95, 490x330, litografia	Bruslařská škola J.A. Komenského (Schola ludus v Naardenu) 1996, 30/95, 655x485, litografia

Adolf Born (*1935)
venuje sa grafike, knižnej ilustrácii, známkovej tvorbe, filmovej animácii. Žije a tvorí v Prahe.

Najnovší prírastok (február 2001): Zuzana, zvířatka a starci

17. června 1979
Dnes jsem přišel do ateliéru brzy po ránu, kdy bývá Mistr nejsdílnejší. Pracoval na přípravě litografie nazvané Krajina s flegmatickým kocourem. Chvíli jsem mlčky sledoval, jak vzniká nové dílo, pak jsem se odhodlal k otázce, kterou jsem měl už dlouho na jazyku.
"Mistře, kde vlastne berete ty své podivuhodné nápady?"
Dlouze se na mne zadíval svým nevyzpytatelným pohledem a řekl: "Jsou věci, které se špatně vysvětlují. Pojďte, něco nám ukážu!"
Dveřmi dokonale tapetovanými a nejspíš tajnými jsem vyšli na zahradu. Na trávniku stál slon. Místo chobotu měl dlouhou dámskou nohu se stŕevíčkem na konci. Kolem poskakovalo osm koček v červených punčochách. Tančili kankán za doprovodu benža, na které hrál jelen v žaketu, z jehož hlavy rostla mohutná kvetoucí jabloň. Jak zpíval, z pusy mu vylétala hejna běláskú jako když sněží. Zleva k nám přicházel démonický muž s černým plnovousem, v cylindru a dlouhém převlečníku. Pár krokú za ním se plazil krokodýl.
"Co je zase tohle, pane Hadrabo?" zeptal se Mistr s pohledem na obojživelníka.
"Objevil se včera k večeru," rekl démonický muž. "Je to nějaký profesor Hyningen z Cape Palmas, který se nechal sežrat, aby unikl své ženě."
Krokodýl otevřel tlamu a z jeho chřtánu vykoukla hlava uštvaně vyhlížejícího muže, který se prosebne zadíval na Mistra. Ten si jen vzdychl a mávl rukou.
"Sjíždějí se mi sem búhví odkud a já jim nedokážu odříct azyl," obrátil se na mě Mistr a pokračoval. "Vidíte to hejno netopýrú v cylindrech? Je to rodina jednoho bankovního úředníka z Cařihradu. Tu podobu na sebe vzali, aby mohli uletět svým věřitelúm. Věru, bláznivý svět!"
Zabráni v družný rozhovor, prošli kolem nás beran s motýlkem a vrána s cvikrem. Jestli jsem dobře rozuměl, vzpomínali na jistou mořskou pannu, s níž byli svázáni někdejšími zážitky. Konečne mi bylo jasné, kde bere Mistr modely pro svá díla.
"Ale co ten kocour?" vykřikl jsem náhle, marně se rozhlížeje po tom docela obyčejném zvířeti. "Kde je ten flegmatický kocour?"
V Mistrových očích to zajiskřilo šibalstvím: "Nemohu přece malovat pořád jen podle skutečnosti! Toho kocoura jsem si prostě vymyslel!"
Cítil jsem, že si tato slova musím poznamenat Zahradní stolek mi však odešel i s notesem; měl tři nohy a všechny byli dámské. (Miloš Macourek: Hovory s Bornem, Supraphon, edícia Lyra Pragensis, 1991)