Pláč 1/1, 223x332, lept, kresba	Dvě generace (láska za lásku) 1/1, 168x128, lept, kresba

Jiří Anderle (*1936)
Jiří Anderle je ten Thesus, muž uprostřed cesty labyrintem, muž držící klubko nití, muž, ktoerý urazil již kus cesty, kterou vzdoruje smrti, muž, který netouží po vyjití z labyrintu, zná dobře svuj cíl... Jiří Anderle, muž s klubkem nití v prstech, na kterých má navinuté cykly, které již dokončil, cykly, které jsou schopny uhánět nazpátek jak dlouhý vlak bez koncového červeného světla. Jiří Anderle, muž držící klubko nití, kráči teď labyrintem cestou k východu, na jejímž konci je to, co ví, co uzřel ve spánku, ví, že jeho cesta k vytčenému cíli je určená, že kráčí jak noha nohu mine, že namotáva na kubko nití ten další cyklus románu na pokračování, cyklus, který se podobá kovářskemu měchu, který má zavěšený ve svém ateliéru, dmychadlu, které je symbolem přílivu a odlivu šťáv a sil, vzestupu a pádu forem, zmlazení a zvápnění obsahu tak, jak pracuje příroda... Tak Jiří Anderle začína uměti neuměti, což je vrchol, ke kterému s klubkem nití v prstech kráčí... (Bohumil Hrabal in Jiří Anderle 1954-1995, Nakladatelství Slovart, 1995)